NÁRODNÍ PARK PODYJÍ
Ledové sluje, skalní
útvar, který sesouváním kamenných bloků vytvořil otvory a
kaverny, v nichž zůstávají často do pozdního jara pozůstatky
zimy, tedy sníh, či led. Své vhodné podmínky tu našlo společenství
chladnomilných a stínomilných rostlin a živočichů. V samotných
slujích žije asi 17 druhů netopýrů. Svah ledových slují včetně
podzemních prostor je veřejnosti nepřístupný z důvodů
bezpečnostních, neboť zde každoročně dochází k novým
skalním zřícením.
Hamerské vrásy, skupina skalních
stěn s dobře znatelným vrásněním, jejichž stáří je určeno
na 795 mil. Let, tedy na vznik před prvohorami. Z rostlin si na
nich našly své místo reliktní bory a roste tu např. tařice skalní
a česnek horský. Z plazů se tu vyskytují např. ještěrka
zelená a užovka hladká, oba druhy patřící mezi chráněné.
NÁRODNÍ PARK PODYJÍ
Je jedinečným přírodním celkem
nemajícím u nás obdoby a zároveň jedním ze čtyř národních
parků v České republice. Území bylo pro většinu návštěvníků
zcela neznámé až do roku 1990, kdy byla odstraněna železná
opona, oddělující tento malebný kout přírody od okolního světa.
Se zbytky této železné opony, která zároveň oddělovala i tehdejší
Československo od demokratické Evropy, znamenala výrazný úpadek
znojemského pohraničí, ale naopak se velmi zasloužila o zachování
neporušené podyjské přírody, se ještě nyní můžeme setkat na
konci obce Čížov, u pomyslné brány do Národního parku Podyjí.
Členité
území národního parku je součástí pahorkatiny jihovýchodního
okraje Českomoravské vrchoviny. Střední tok Dyje zde zároveň
vytváří státní hranici mezi Českou republikou a sousedním
Rakouskem. Řeka v kyselých horninách Českého masívu po tisíciletí
modelovala údolní zářez, jehož hloubka dnes dosahuje v některých
partiích až dvousetdvaceti metrů, její vody při své cestě z Vranova
do Znojma protékají spletí ladných křivek a mnoha meandrů. Národní
park Podyjí tak reprezentuje výjimečně zachovalou ukázku krajiny
říčního údolí v pahorkatinám stupni střední Evropy. Jeho
význam je o to větší, že téměř všechna obdobná říční údolí
byla v letech minulých zničena výstavbou přehrad, komunikací
a rekreačních objektů.
Bohužel,
vlastní říční tok je i v samotném národním parku činností
člověka negativně ovlivněn. V důsledku špičkového provozu
vranovské elektrárny dochází dvakrát denně k prudkému zvýšení
hladiny až o 1,5 metru a k odplavování jemnozrnných usazenin,
které jsou biotopem mnohých vodních bezobratlých živočichů.
Teplota
vody vytékající z Vranovské přehrady se celoročně pohybuje
mezi 4-7 0C. V letním období tedy řeku ochlazuje,
což způsobilo změnu původně parmového pásma řeky, jehož živočichové
mohli mít v Podyjí jedno z posledních zachovalých útočiště
ve střední Evropě, v druhotné pásmo pstruhové. V zimě
naopak brání vyšší teplota vody vzniku kdysi běžného silného
ledového příkrovu, což vedlo postupně mj. až k zániku tzv.
dřenic, bezlesých plošek pobřeží s typickou vegetací,
jejichž existence byla podmíněna narušováním břehů při jarním
chodu ledových ker.
Národní
park Podyjí se vyznačuje mimořádnými přírodními scenériemi,
tvořenými pestrou mozaikou skalních amfiteátrů a srázných stěn,
meandry, rozsáhlými suťovými poli a těžko prostupnými stržemi,
ale i nivními loukami podél Dyje a prosluněnými lesostepmi s pestrými
koberci teplomilných rostlin. Pro území je charakteristická mimořádná
rozmanitost vyskytujících se živočišných a rostlinných druhů a
jejich vysoká koncentrace na relativně malé ploše. Celé údolí
je takřka souvisle porostlé přírodě blízkými lesními společenstvy.
V západní části najdeme zbytky původních podhorských bučin
s vtroušenou jedlí bělokorou a tisem, které směrem na východ
střídají dubohabrové porosty. Mimo běžné druhy lesních dřevin
se setkáme i se vzácnějšími a pro Podyjí charakteristickými
druhy, například: řešetlákem počistivým, dřínem obecným,
skalníkem celokrajným a jalovcem obecným. V inverzních polohách
roste klokoč zpeřený, růže alpská nebo jilm drsný. V teplejší
jihovýchodní části parku se vyskytuje višeň mahalebka, kalina tušalaj
a dub pýřitý. Z nejzajímavějších druhů podrostových
bylin uveďme brambořík nachový, lilii zlatohlavou, kyčelnici devítilistou
či měsíčnici vytrvalou.
Nelesní
plochy, které zaujímají kolem 3% území národního parku, jsou těžištěm
výskytu teplomilných druhů jako je kýchavice černá, divizna nádherná
a brunátná, kosatec pestrý, lýkovec vonný, koniklec luční a
velkokvětý a většina ze 16 druhů podyjských vstavačovitých. K zajímavým
nelesním společenstvům patří rozsáhlá suťová pole, jejichž
vegetaci většinou tvoří jen mechy a lišejníky, druhově bohaté
mokřadní i suché louky, skály a skalní stepi. Evropským unikátem
jsou plochy teplých a suchých vřesovišť a stepních lad, které
vznikly vlivem dlouhodobé pastvy dobytka jako náhradní společenstva
po kyselých a teplomilných doubravách.
Celkem
se na území Národního parku Podyjí vyskytuje více než 1000 druhů
vyšších rostlin (pro srovnání na plošně více než dvacetinásobném
území Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava bylo
zaznamenáno 1200 druhů). Počet zvláště chráněných druhů
rostlin dosahuje na území Národního parku Podyjí 74.
Mimořádně
pestrý by byl i přehled živočichů. Na území národního parku
bylo zatím zjištěno 65 druhů savců (například vápenec malý,
vydra říční, plch velký, bělozubka bělobřichá
a hraboš mokřadní) a 161 druhů ptáků, z nichž velká
většina zde hnízdí (například čáp černý, holub doupňák, výr
velký, lelek lesní, dudek chocholatý, bělořit šedý, krkavec
velký, strnad luční). Ze 7 druhů plazů si největší pozornosti
zasluhuje užovka stromová a ještěrka zelená. V parku je neuvěřitelně
bohatě zastoupen hmyz. Z výčtu vzácných druhů jsou to kupříkladu
jasoň dymnivkový, pestrokřídlec podražcový, kudlanka nábožná,
tesařík obrovský.
V celém
území se výrazně projevuje tzv. říční fenomén. V důsledku
tohoto jevu pronikají údolím teplomilné rostlinné a živočišné
druhy z jihovýchodní teplé panonské oblasti do nitra hercynské
oblasti osídlené běžnou středoevropskou květenou a zvířenou,
naproti tomu severní a stinné expozice údolí obsazují podhorské
druhy rostlin a živočichů, které tak zasahují hluboko do oblasti
výskytu teplomilné flóry a fauny.
Národní
park Podyjí má přibližnou rozlohu 62 km2 a jeho území
je rozděleno podle kvality přírodního prostředí do 3 zón se zvláštním
ochranným režimem pro každou z nich.
I.
Zóna (přísná přírodní)
– zahrnuje zejména jádrové území národního parku tvořené údolním
zářezem řeky Dyje. Příroda je zde ve stavu nenarušeném nebo jen
málo ovlivněném. Jedná se především o přirozené lesní
porosty na svazích údolí, zahrnující teplomilné skalní
lesostepi, zakrslé doubravy, reliktní bory, suťové lesy a
fragmenty podhorských bukových pralesů. Příroda v této zóně
je ponechána samovolnému vývoji, v jehož zájmu jsou veškeré
lidské činnosti vyloučeny. Vstup a pohyb v této zóně je možný
jen výjimečně, a to pouze po vyznačených turistických stezkách.
II.
Zóna (řízená přírodní)
- územně přímo navazuje na přísnou přírodní
zónu. Zahrnuje velkou část lesního komplexu a nejhodnotnější
plochy bezlesí (například rozsáhlá vřesoviště). Cílem péče
o les v této zóně je dosažení přírodě blízkého stavu
lesních společenstev. Přírodovědně unikátní bezlesá stanoviště
(louky, vřesoviště) je nezbytné udržovat v žádoucím stavu
odborně podloženým managementem (panstva, kosení, odstraňování
náletových dřevit a podobně). Pravidla pro pohyb návštěvníků
v této zóně jsou totožná jak v zóně I.
III.
Zóna (okrajová)
- lemuje II. Zónu ve vnější části národního parku. Je nejvíce
poznamenaná hospodářskou činností člověka. Zahrnuje zemědělsky
využívané plochy především v okolí Čížova a Lukova,
historickou vinici Šobes a okrajové partie lesního komplexu. Je zde
umožněno přiměřené využívání pro zemědělství, lesnictví
a turistiku, které je podmíněno cíli a zájmy ochrany přírody.
Pohyb návštěvníků ve III. zóně je možný i mimo značené
turistické stezky, na kole však pouze po zpevněných cestách.
Ochranné
pásmo – obklopuje v přibližné rozloze 29 km2 celé
území národního parku. Jeho hlavní funkcí je chránit území
parku před civilizačními vlivy z okolí a zvýšená péče o
krajinu a sídla, jež se nacházejí v tomto pásmu. Právě do
těchto obcí jsou umísťovány služby a ubytovací kapacity určené
návštěvníkům národního parku.
Výjimečnost
přírody Podyjí vedla k tomu, že od roku 1991 je toto území
zařazeno do celosvětové prestižní sítě národních parků spolu
s Krkonošemi (od roku 1963), Šumavou (1991) a Českým Švýcarskem
(2000). Jelikož ochrana přírodních skvostů není a ani nemůže být
jen záležitostí jednoho státu či národa, existuje na území
Dolního Rakouska Národní park Thayatal, který ochraňuje obdobné
hodnoty i na druhém břehu Dyje.
Národní
park Podyjí je ideálním místem pro pěší turistiku a
cykloturistiku, na jeho území je jen na české straně vyznačeno
75 km pěších tras a 75 km cyklotras. Vhodnými východisky pro tyto
výlety jsou město Znojmo, Vranov nad Dyjí nebo obec Čížov, ve
které je umístěno i Návštěvnické středisko Správy Národního
parku Podyjí. V tomto sezónně otevřeném zařízení (duben,
květen, září, říjen o sobotách, nedělích a svátcích , červen,
červenec, srpen každodenně) návštěvník obdrží vedle základních
informací o národním parku i další informace o turistických zajímavostech
českého i rakouského Podyjí, o možnostech ubytování v regionu,
může zde zdarma shlédnout jednoduchou výstavku či videofilm o národním
parku a zakoupit pohlednice či odborné materiály s tématikou
Podyjí.
Správa
Národního parku Podyjí
Na
Vyhlídce 5 669 02 Znojmo
Telefon:
+ 420 515 226 722
e-mail:
info@nppodyji.cz
www.nppodyji.cz
Návštěvnické
středisko Čížov
Čížov
176, 671 02 Šumná
Telefon:
+ 420 515 291 630
e-mail:
infocentrum@nppodyji.cz
Návštěvní
dny v NS Čížov:
Duben,
květen, září, říjen: 09,00 – 17,00 hodin (soboty, neděle, svátky)
Červen:
09,00 – 17,00 hodin (denně)
Červenec,
srpen: 09,00-19,00 hodin (denně)